Správný pravopis slova popisujícího minulost a její studium je „historie“ s měkkým „i“ na konci. Varianta s tvrdým „y“, tedy „historye“, je nesprávná.
Slovo „historie“ je podstatné jméno rodu ženského. Skloňuje se podle vzoru růže. V 1. pádě jednotného čísla končí na „-ie“, což je typické pro slova přejatá z cizích jazyků (např. teorie, poezie, melodie). Proto se píše s měkkým „i“.
Zde je několik příkladů vět, ve kterých je slovo „historie“ použito správně:
Synonymem ke slovu „historie“ může být například „dějiny“. Oba výrazy označují souhrn událostí, které se odehrály v minulosti, a také vědní obor, který se těmito událostmi zabývá.
Význam slova „historie“ je tedy dvojí: jednak se jedná o průběh událostí v minulosti, a jednak o vědní obor, který se těmito událostmi zabývá, analyzuje je a interpretuje.
Slovo „historie“ pochází z řeckého slova historia, což znamená „vyšetřování“, „zjišťování“. Původně tedy označovalo spíše proces zkoumání minulosti než samotnou minulost.
V angličtině se používá slovo „history“, které má stejný význam jako české „historie“. Zde je vidět, že i když se pravopis liší (kvůli rozdílným fonetickým systémům obou jazyků), původ slova je stejný.
Termín Služebnost
Francouzi
Raketoplán
Filosofie
Omalovánka Květiny
Hořící
Termín Sokl
Jakéhokoli
Termín Pranostika
Husákovy děti