Podle pravidel českého pravopisu je správná varianta psaní: „sousedovi psi“.
Správně: „sousedovi psi“
Nesprávně: „sousedovy psi“
Důvodem je skloňování přídavného jména přivlastňovacího „sousedův“. Toto přídavné jméno se skloňuje podle vzoru „otcův“, nikoli podle vzoru „mladý“. V 1. pádu množného čísla mužského životného rodu (kdo, co? psi) má tedy tvar „sousedovi“. V nesprávné variantě „sousedovy psi“ bychom se dopustili chyby, protože bychom přídavné jméno skloňovali podle vzoru pro přídavná jména tvrdá, což je v tomto případě nesprávné.
Přídavné jméno „sousedův“ je přídavné jméno přivlastňovací, které vyjadřuje, komu něco patří – v tomto případě psi patří sousedovi.
Zde je několik příkladů použití správného tvaru ve větách:
Synonymem pro „sousedovi psi“ by mohlo být například „psi patřící sousedovi“ nebo „sousedovy psí mazlíčci“.
Slovní spojení „sousedovi psi“ označuje psy, kteří jsou vlastnictvím nebo v péči souseda (osoby bydlící v blízkosti).
Používání přídavných jmen přivlastňovacích může být v češtině složité, protože je potřeba si uvědomit, komu nebo čemu něco patří a podle toho správně skloňovat. Častou chybou je právě nesprávné skloňování podle vzoru „mladý“ místo „otcův“.
Omalovánka Podzim
Soutěska
Biografie Božidara Turzonovová?
Sousedovy děti
Význam slova Kreatinin
Sousedovy psy
Význam slova Privilegium
Středozemní moře
Termín Hypotéza
Stezka